O bižuterii

Bižuterie (franc. bijouterie) je šperk, galanterie či jiné ozdobné oděvní doplňky, vyráběné
z kovů, skla, z organických materiálů jako kůže, suché plody či dřevo, nebo syntetických materiálů a drahých kamenů (s výjimkou zlatnických předmětů z drahých kovů).

Bižuterní kov – jedná se o kovové části bižuterie, která je vyrobena z obecných kovů a jejich povrch je pak průmyslově upravován povrchovou galvanizací. Tombak je označení slitiny mědi (84-90%) a zinku (10-16%), tedy mosazi s vyšším obsahem mědi. Mechanické vlastnosti této slitiny je možné měnit v širokém rozsahu tvářením za studena, a proto se užívá k výrobě pájené bižuterie.

Galvanizace znamená trvalé pokrývání kovových předmětů vrstvami jiných kovů za pomoci elektrického proudu. Důvodem je – buď aby předměty mely lesklejší, drahocennější vzhled (zlacení, stříbření), nebo aby se předměty staly odolnější a trvanlivější (niklování, zinkov51b51b8963217ání, platinování). Předmět, který se má pokovit se spojí s minusovým pólem (katoda) a ponoří se do příslušné lázně, což je roztok sloučeniny kovu, kterým se předmět pokrývá. Do tohoto roztoku je zavedena destička s kladným pólem (anoda). Elektrickým proudem se uvolňují ionty z roztoku a ty se rovnoměrně usazují na předmětu.Aby se předmět správně pokovil, je potřeba ho správně připravit. Tyto přípravy se skládají z mechanické a chemické části. V té mechanické části se předmět zbavuje nečistoty buď kartáčováním, nebo otíráním pískem v bubnech. Dále se brousí dřevěnými kotouči a nakonec se leští vídeňským vápnem (kysličník železitý). Chemická část spočívá v dokonalém očištění od zoxidovaných povrchů pomocí kyselin a také
k důkladnému odmaštění kovového výrobku. Ještě před odstraněním mastnoty se předmět často naváže na drátky, aby již nedocházelo ke kontaktu s kůží. Tyto celé dráty se poté přímo ponoří do lázně, kde započne proces galvanizace.

Základní druhy galvanik, se kterými se můžete u naší bižuterie setkat:

Zlatá galva
Stříbrná galva
Staroměď
Platina
Černá galva

Smalt je křemičitá tavenina příbuzná sklu, ale i porcelánu, která vytvoří na kovu celistvý ochranný povlak hladkého a lesklého charakteru. Teplotou výpalu v peci je přesně na rozhraní skla a porcelánu. I když je smalt křehký, dokáže bez změny barvy i lesku přečkat stovky let. Původně se smaltování používalo právě jako zdobící prvek na špercích, až později i jako povrchová úprava kovů litin, plechů, které tak byly chráněny proti korozi a povětrnostním vlivům. Význam má také v zubním lékařství, kdy je zubní náhrada, zhotovená z kovu, tavením pokryta vrstvou dentální keramiky.
V českých zemích je nejstarší použití smaltu zaznamenáno na českých korunovačních klenotech (svatováclavská koruna) a na kříži Přemysla Otakara II. Nutno poznamenat, že část výrobců používajících čiré nebo probarvené polymerové pryskyřice ráda vydává tento materiál za smalt, tím ale uhlovodíkové polymery opravdu nejsou.

Perle a korále
Pojem perle (nikoli však perla či perly) rozumíme jakékoli uměle zhotovené komponenty bižuterie, opatřené dírkou a určené primárně k návleku. Perle mohou být kovové,
z minerálu a hornin, keramické, dřevěné, z korálů, jantaru, atd. Převážně jsou však bižuterní perle zhotoveny ze skla nebo plastických hmot. Naproti tomu (pravá) perla je zhotovena, nebo vzniká z přírodního materiálu. Jedná se obvykle o přirozené produkty různých druhů měkkýšů. Jako určité synonymum pro bižuterní perle se používá pojem korálky (správně „korále“).

zdroj: Wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *